Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Proud kosmické energie je stále přítomný, neustále námi protéká, jsou ale dny, kdy si tuto stále proudící energii neuvědomujeme a snadno propadáme chmurným náladám. Nejvíce jsme na proud tvořivé kosmické síly naladěni během slunečních dní, hlavně teď v zimě si tuto skutečnost můžeme ve své mysli i ve svém těle aktivně uvědomit. Proud kosmické energie je tvořen různými frekvencemi, vytváří se v nedohledných galaktických rozměrech a k nám přichází v koncentrované formě. Určitá energetická frekvence se koncentruje přímo v jádru Slunce, tak vniká životně důležitá vitální síla. Proto nás sluneční svit tolik ovlivňuje a naplňuje pocitem svěžesti. Naše duševní pochody si můžeme uvědomit po delším období, kdy je Slunce pod mrakem a následně v krásných prosluněných dnech, kdy se nám zlepší nálada. Pokud vysvitne Slunce a je krásný den (my ho jako krásný vnímáme v souvislosti s našimi pocity), nastavíme v sobě ten náš vnitřní program, který je kvalitnější a mnohem smysluplnější. Tady je důležité si uvědomit, že Universum expanduje bez přestání, a že Slunce k nám koncentrovanou (životní) energii posílá neustále, a to, že v šedivých dnech bez slunečního svitu se necítíme dobře, je jiný vnitřní program, dlouhodobě nastavený podle toho, jaký je náš vnitřní duševní model. Uvědomme si, že se jedná o model (kvantového pole), a tedy jej lze (pozitivně) modelovat, vědomě utvářet.

Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Duševním modelem není myšlen duchovní postoj, jedná se o vnitřní stav vědomí, o vnitřní psychické pochody, které často nedokážeme mít pod kontrolou

Odhalit myšlenkové zvyklosti a vnitřní postoje, pečlivě analyzovat myšlenky, které mají vliv na náš každodenní život, není jednoduché, především pokud potřebujeme odhalit naše nevědomé vnitřní konflikty. Myšlenkové zvyklosti si utváříme vnitřní řečí, kterou silně prožíváme a nevědomě ji používáme jako nástroj naší mysli. Přestože je vnitřní řeč „němá“ disponuje tvořivou silou, už jen tím, že je nepřetržitá, a jen málokdo dokáže spočinout v osvěžujícím vnitřním tichu. Tato tvořivá vnitřní síla potřebuje naší vědomou nápomoc. Pokud začneme svůj osobní duševní model sledovat, možná si časem uvědomíme, že my sami jsme touto jedinečnou tvořivou silou. Uvědomíme si, zda je náš vnitřní duševní model založený na optimismu nebo pesimismu. Pesimista prohlubuje svůj negativní pohled na život, sám sobě blokuje příliv tvůrčí energie. Pesimista se nikdy nemůže stát objevitelem svého pravého, dynamického a tvořivého nitra, protože popírá a blokuje potřebný proud informací. Optimista má svěží mysl a těží i z neúspěchu a dokáže i ztrátu časem chápat jako přínos, neblokuje příznivý tok potřebných informací. Tím není kladen důraz na přehnaný pozitivismus, protože něco jiného je být zdravě skeptický, myslet, mluvit a jednat s rozmyslem, používat konstruktivní kritické myšlení.

  • Sledujte zpovzdálí vnitřní hovory se sebou samými, ať už se týkají čehokoliv (vzhledu, svobody, zdraví, peněz, partnerství), a uvědomujte si všechny možné vnitřní slovní i pocitové rozpory.
  • Ze začátku dejte svým myšlenkám svobodu a jen se snažte pravdivě vystihnout skryté důvody k prožívání vnitřních konfliktů.
  • Pozorně sledujte vše, co vám vytane na mysli, a propusťte vše, co nesouzní s vaším novým duševním modelem.
  • Až projdete tímto procesem základního duševního tréninku, potom začněte své myšlenky usměrňovat a nakonec vědomě řídit.
  • Kdykoliv se vaše myšlenky stočí do starých zajetých kolejí, uvědomte si to.
  • Ze začátku můžete vnímat jakýsi vnitřní zmatek, ale čím více bude vaše myšlení vědomější, tím více budete prožívat vnitřního klidu.
  • Myšlenky, které se podílejí na tvorbě vnitřního klidu, se nově vtisknou do vašeho podvědomí.
  • Za občasné porušení vědomého soustředění se nekárejte a dál si uvědomujte vaše magnetické naladění na proud kosmické energie.

Toto magnetické naladění je nepřetržité, ani na okamžik nejsme od tvořivého magnetismu vesmírných sil odtrženi. Proud kosmické energie se tříští, nebo „rozdvojuje do různých paralelních realit“ pokaždé, když my sami změníme vnitřní duševní nastavení. Nový vnitřní duševní model, který si sami nastavíme – vymodelujeme, musí být také v harmonii s chováním, s tím, jak se projevujeme navenek. Potom k nám bude náš vnitřní duševní model přitahovat podpůrné situace, které souzní s našimi záměry a těmi nejlepšími představami o životě. Máme myšlenkové obrazy propojené s vnitřní řečí, pokud jsou vědomé, proudí jimi kosmická energie bez překážek, a snadněji tak každé pozitivní uvědomění svých životních představ uvolňujeme do prostoru. Představy „stavíme před sebe“ do zdánlivě prázdného prostoru, který je naplněn tvořivým potenciálem všeprostupující energie a jen čeká na naše vědomé aktivní vyjádření, co si přejeme k sobě přitáhnout.

Vnitřní řeč má svá tajemství, pokud se nám je podaří odhalit, nasměrujeme vnitřní řeč tak, aby byla v souladu s naším cílem. A naším cílem je spokojenost ve všech ohledech. Jde o umění vést každý vnitřní hovor tak, aby naše podvědomí akceptovalo jen tvořivé, konstruktivní myšlenky. To, co sami sobe vnitřně tvrdíme tady a teď, se jako neviditelná projekce dříve či později promítne v prostoru. Často je naše vnitřní řeč ovlivněná tím, co máme uloženo v podvědomí, často jsou to za dlouhé roky vytvořené vnitřní ideje, které jsou platné pro podvědomí, aniž bychom stáli o jejich uskutečnění v našich životech. Vytváříme si velké množství protikladných idejí, protože i pochybnosti jsou ideje, v prostoru se vždy promítne ta představa, která je dominantní. Také v případě, pokud si ve své vnitřní řeči nastavíme tvořivou představu a přitom budeme mít pocity tísně či nejistoty, potom tato energie nemá dostatek síly k uskutečnění. Častý pocit tísně jakoby nuloval energii všech světlých, tvořivých myšlenek. Tvořivé jsou ty představy, spojené s vnitřní řečí, které jsou v souladu s příjemnými vnitřními pocity a emocemi. Jedná se o rozpoznání našich vnitřních myšlenkových rozporů, vnitřních konfliktů a slovních přestřelek, které ne vždy můžeme vyslovit nahlas, a které narušují námi proudící pramen tvořivé energie – životní energie.

Pramen tvořivé energie narušují také myšlenky spojené se závistí, nepřejícností, žárlivostí, kritikou druhých, hledání chyb u druhých, zlostí, zatrpklostí, podrážděností, pocity zklamání a podobně. Negativní myšlenky jsou spojené se zahořklými pocity, které ovlivňují především naše prožívání života, protože si neuvědomujeme, že různá životní omezení přivoláváme, nepatřičnou a nevyžádanou kritikou druhých, především sami na sebe. (Někdy je například nenávist projektovaná do druhé osoby, spojená s nenávistí k vlastní osobě, k něčemu, co na sobě podvědomě nemáme rádi a neumíme se s tím vypořádat.) Naopak hýčkat si máme všechny myšlenky spojené s pocity radosti a štěstí, a nechat tak pramen kosmické energie námi proudit bez omezení, harmonicky a neporušeně. Jedná se o uvědomování si nepolarizované podstaty člověka, o ztotožnění těla a ducha, o jednotu uvnitř i vně, o splynutí polarit uvnitř naší jedinečné bytosti.

Variabilní koncepty tvořivých myšlenek souvisí s kreativní vůlí, zrodí-li se nová myšlenka, vůle je síla, která nastartuje její uskutečnění. Náš nový vnitřní duševní model nastartuje pozitivní vnitřní podmínky pro vytváření nejen duševního, ale i tělesného zdraví. Vůle spojená s resonančními vlnami naší vnitřní řeči pozitivně ovlivní všechny části našeho těla, především pokud budeme vnímat také to, co říkáme nahlas, znění slov vnitřního hlasu musí být v harmonii se zněním slov vyslovených nahlas. Pokud si uvědomíme, že se nám často stává pravý opak, je dobré položit si otázku: „Proč si něco jiného myslím, a proč něco jiného říkám nahlas“?, a pravdivě si odpovědět. Jde o to, že jemné vibrace vnitřního hlasu jsou od posvátného tvořivého zvuku Universa stejně neoddělitelné jako myšlenky pronesené nahlas. Posvátná zvuková dynamika se dotýká naprosto všeho, všechny věci mají určité tvary a vibrace, neslyšitelné zvukové vibrace, které dávají všem věcem tvar. Také písmena mají určité vibrace, řeč je magický zvuk složený z kombinací jednotlivých písmen, energie soustředěná v písmenech (hlásky a samohlásky) obsahuje duchovní mystickou sílu. Zvuk je neoddělitelně spojen s tvořivými životními procesy a naše řeč vytváří celou škálu zvuků. Resonanční vlny myšlenkových výrazů, rytmus řeči, intonace a síla hlasu ovlivňují proud naší životní energie.

Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Slova mají v lidské společnosti obecně přijímaný význam, tak jsme si během věků vytvořili dohodu o dorozumívání, proto můžeme slova považovat za dorozumívací (energetické) kódy

Slova jsou vlastně zvuky, kterým jsme až během našeho vývoje dali formu znaků, abychom se mohli dorozumívat také psaným slovem. Slova, v podobě řečových kódů, nám vycházejí z úst na „příkaz mozku“, jde o směs zvuků, které vytváří lidskou řeč, aniž bychom si vždy uvědomovali, co řekneme. Respektive jde o neuvědomování si toho, co nás nutí říkat naše vnitřní programy. Stejně tak nasloucháme-li něčí řeči, náš mozek dekóduje tyto zvuky, neboli kódy, a překládá si smysl přijaté informace často také podle vnitřních programů, aniž bychom se soustředili jen a pouze na přítomný okamžik. Používáme mnoho slov s mnoha významy, proto je důležité soustředit se také na pocity a emoce, a být si vědomi našeho duševního modelového nastavení. Stojí to alespoň za pokus, protože si snadněji uvědomíme to velké množství promarněné životní energie, kdy my sami jsme příčinou, že je naše energie odváděna buď do ztracena, anebo se k nám vrací v podobě nepříjemných situací.

Například během výměny názorů, během prudké hádky, jsou slova nepřesně chápána, protože v rozčilení nevnímáme jemné nuance slov a pocitů toho druhého. Někdy dokonce nevnímáme jemné nuance slov vlastních. V rozčilení jakoby už dopředu slyšíme a vidíme to, co slyšet a vidět vlastně nechceme, a proto řečené bez okamžitého hlubšího vhledu odmítáme. Proto je lepší počkat s výměnou názorů, až pomine prvotní hněv. Někdy ani neposloucháme a předem odmítáme to, co říká náš oponent. V rozčilení náš mozek nestačí dekódovat přijatou zprávu, proto nás obvykle až po hádce, když už je pozdě, napadne, co jsme měli, nebo neměli říct, jak jsme měli, nebo neměli reagovat. Je to tím, že v rozčilení nejsme schopni interpretovat fakta bez emocionálního podbarvení řečených slov, jednoduše a jasně. Často se nám stává, že po hádce pokračujeme ve slovní přestřelce formou naší vnitřní řeči a vytváříme tak bludné kruhy, z kterých je jen obtížné včas vystoupit. Následná vnitřní řeč, v podobě hodnocení situace, předem určuje, jak se bude celá záležitost dále vyvíjet. Proto je důležité uvědomování si významu vnitřní řeči, vymanit se z těsné kazajky nepřístupného ega, vymanit se z našich (zatrpklých) duševních modelů, z vlastních sebeklamů. Všech duševních modelů, které nám na energetické úrovni jen škodí.

Důležité je také poslouchat nejen okamžitý vnitřní hlas, ale také intuici, nápovědy skryté v pozadí běžného myšlení. Tvořivě zamýšlet se můžeme například nad situací, kdy sami sobě pokládáme důležitou životní otázku. Chceme vždy slyšet pozitivní odpověď, anebo odpověď co nejvíce shodnou se skutečností, ať už je jakákoliv, jakkoliv nepříjemná? Pokud toužíme slyšet jen pozitivní odpověď a „bolestnému“ poznání se bráníme, odvádíme pozornost od intuice, od přímého kosmického proudu informací. Nejsme otevřeni pro nečekaná, ale podnětná překvapení, která k nám přichází, pokud jsme sami k sobě upřímní. Autentické odpovědi jsou závislé na osobních, subjektivních prožitcích tady a teď, nikoliv na zprostředkovaných informacích, třebaže se jedná o informace, které nám podsouvá naše podvědomí. Intuice souvisí s proudem kosmické energie, která je stále stejně tvořivá, to jen naše mysl ji polarizuje, uvěřit tomu, že náš život ovlivňuje jen to, co se děje ve vnějším světě, je slepá víra. Naše realita se odvíjí podle toho, na co po celý den myslíme, a to už od okamžiku, kdy po probuzení otevřeme oči a automaticky se naladíme na naše duševní modelové programy.

Chceme-li magicky tvořit, vytvoříme nejdříve pomyslný kruh ve svém nitru a kolem sebe, a do prostoru tohoto pomyslného kruhu vstoupíme pouze s jedinou představou, s jediným záměrem

Všechny ostatní představy musíme ponechat mimo kruh. Dokážeme-li takto nastavit mysl, zabývat se jen jedinou představou a poté mysl zcela uvolnit, dostane se nám potřebných odpovědí (informací). Zcela uvolněná mysl se tak propojí s nicotou, s prázdnotou – s pramenem kosmické energie. Mysl dosáhne podobnosti s nicotou pomocí vnitřního prožívání bezmezného světla, tak se může napojit na „neomezené tvoření“. Zde je zapotřebí uplatnit již zmíněnou vůli. Jakmile přijdeme na způsob, jak se „ocitnout v nicotě“, ve vnitřním tvořivém tichu, ve stavu prázdnoty, můžeme se napojit na informace v POTENCIÁLU nicoty obsažené. Vytvořením prázdnoty okolo sebe v magickém kruhu, vytvoříme nezbytné sterilní prostředí pro jediný záměr. Jasnost vědomí nastavíme již tím, že „očistíme“ mysl od všeho nepotřebného.

  • Nicota je bodem uprostřed kruhu, který jsme kolem sebe obrazně vytvořili, přitom se nachází mezi všemi hodnotami polarity, dokonce i mezi těmi nejextrémnějšími hodnotami polarity.
  • Nicota, podstata všeho jsoucna, je absolutním tichem, absolutním klidem uprostřed (vířivého) pohybu všeho, uprostřed vířivého pohybu myšlenek.
  • Zahrnuje v sobě všechno a nic, vždy a nikdy, kdekoliv a nikde.
  • Uvědomovat si tvořivý potenciál mysli znamená pochopení slov: „NIC je vše, co mám. Uvědomuji si jeho nesmírnou cenu.“
  • Středo-bodem uvnitř námi vytvořeného pomyslného kruhu v prostoru, který obsahuje vše, čím bychom se mohli stát, je nicota neboli nula, která ve stvoření zastává nejvyšší důležitost. Kdybychom dokázali proniknout do nicoty, mohli bychom všechno.
  • Pojem NIC v nás vzbuzuje strach, je to něco, čím být nechceme. Přitom ono obávané NIC rozhodně nepředstavuje to, čím bychom nemohli být. Nicota vyvolává strach díky naší obavě a nevoli proniknout k její podstatě.
  • Přitom žádná hmota, žádné hmotné uskupení nemůže existovat bez počáteční nicoty.
  • Naše nedokonalá představa o ničem nám nedovoluje tvořit z „ničeho“.
  • Klíčem k úspěchu je překonat nevědomost, strach a pošetilost, související s představami o nicotě.

Rozdíl ve vnímání nicoty je v tom, zda ji klademe na počátek nebo na konec našeho životního příběhu. Nebo zda ji vnímáme jako stále přítomnou. Proniknout do nicoty znamená všestranný zájem o veškeré bytí, dokázat vidět vědomí „vně“ čehokoliv, nevzdorovat nicotě ze strachu. Strach uzavírá bránu ke všemu, staví mosty nad zdánlivě temnou propastí. Můžeme si myslet, že v hluboké jeskyni není nic, kde se ale potom bere OZVĚNA SLOVA zvolaného do „tajemného prázdna“?

Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Nicotu si spojujeme se smrtí. Smrt ale, přes vše doposud řečené, není nicota

Duše je stále živá, pro ni je život za životem věčný koloběh bytí, pro duši je nicota životně důležitá. Pro identitu duše je důležité střídání bytí a nebytí. Duše si uvědomuje, že nicota je pro ni vždy VSTUPEM či přestupní stanicí do nové existence. Uvědomuje si, že NIC je nekonečnou podstatou existence – nejvyšším stavem ducha. Každá duše si po mnoho vtělení vždy zachovává svou identitu. Pouze ztráta identity duše, nikoliv ztráta života, může být považována za skutečnou smrt. Ztráta identity duše může nastat, pokud se oddá prapůvodnímu, nekoncentrovanému Světlu v nicotě, z této pravé podstaty světla již není návratu. Nejedná se ale o běžné denní světlo. Posvátné světlo je samo o sobě neviditelné. Ocitnutím se v pravém světle stáváme se my sami neviditelnými. Spatříme-li toto nekoncentrované světlo byť jen na kratičký okamžik, je uměním udržet jeho třpyt ve svém zorném poli.

  • V takových okamžicích obyčejně říkáme, že Bůh je láska, ale takový Bůh by byl neúplný.
  • Bůh bez rozumu.
  • Říkáme, že Světlo je láska, ale takové Světlo by bylo neúplné.
  • Světlo bez stínu.

Jestliže je základním božským aspektem Vědomí, hodilo by se spíše předpokládat, že rozum je základní kvalita pramene kosmické energie Vše-vědomí. Oddělená část od božské podstaty – duše – je zjednodušeně řečeno energie neboli kvalita lidského myšlení, kvalita související s nastavením našich duševních vnitřních modelů. Přesto platí, že láska je zákon, a zákon je láska k životu. Toto tvrzení se může na první pohled zdát pozitivistické, ale nenechme se mýlit, Láska zahrnuje vše jsoucí ve všech dimenzích bytí. (Je paradoxní, že „veselá hříšnost“ je pro spokojený život prospěšnější, než zatrpklá spořádanost.)

VNITŘNÍ MOUDROST vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Popsat nepopsatelné je hra se slovy, je to obtížné jako popsat vůni květin. Bez osobní zkušenosti zůstane mnohé nepochopeno. Bez přivonění k jasmínovému květu nemůžeme zakusit, jak skutečně, omamně a plně voní. Hledání pravdy nepřímo, například v knihách, nás ke skutečnému cíli nedovede. Pomocí slov můžeme vytvořit pouze pro širokospektré bádání po smyslu života prospěšné teorie. Teorie se sice mohou zakládat na skutečných prožitcích, ale slova, která jen obtížně hledáme, jejich hloubku nedokáží vystihnout. Propast, která nás odděluje od pramene kosmické energie, je možné překlenout mostem porozumění, ale není možné dohlédnout její hloubky, pokud si neuvědomíme, že symbolika mostu či brány směřuje k vyššímu vědění, hlubina je symbolem všeho nevědomého v podvědomí. Hluboko v podvědomí máme skrytou informaci, že NIC je obrovský všezahrnující potenciál, je vesmírný život, je zdrojem vší energie.

Svatý grál, nebo rituální pohár, co obsahuje? Obsahuje NIC. Nefyzické nehmotné NIC, (které nazýváme energií, světlem a zvukem). K čemu nám je prázdný (posvátný) pohár? Je symbolem, že vše je obsaženo v ničem, že vše je vytvořeno z ničeho – neobsahuje nic, co bychom mohli uvidět v trojrozměrném světě. A přece obsahuje všechno, ačkoliv neobsahuje nic, co má trojrozměrnou podobu. V metafyzickém prostoru, kde pozice všeho není dána pouze trojrozměrným prostorem, je posvátný pohár součástí holografického vesmíru, proto tento posvátný pohár, i každá jeho část, obsahuje informace o celku.

  • Nicota je vším. Vše je ničím. Vše vyzařuje z ničeho.
  • Aby mohlo být něco, musí být utvořeny PODMÍNKY pro neomezenost tvůrčího vědomí.
  • Neomezenost musí být OSVÍCENA nekoncentrovaným Světlem.
  • Teprve poté, kdy je světlo vyzářeno do temnoty, tak se stane světlem koncentrovaným.
  • Nehmotné NIC se spojí s něčím (jemně-hmotným) a pevná hmota se poté projeví jako zhuštěné SVĚTLO.
  • V ten okamžik, kdy duše opustí nehmotný prostor a pojme tvar hmotného těla (zhuštěného, pomalu vibrujícího světla), přestává být vším ostatním.

Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Stará forma vidění světa spočívá v tom, že nedovedeme vidět ono posvátné NIC, vždy vidíme něco. Jinak řečeno, vidíme pouze něco – nevidíme všechno, pro stromy nevidíme les. Nedovedeme se odpoutat od projeveného světa, nedovolíme duši, aby nám ukazovala cestu, v myšlenkách si zpřítomňujeme to, co vlastně ve své přítomnosti vidět nechceme. Nedovolíme vědomí, aby si nejvíce ze všeho považovalo právě harmonie vycházející z nicoty. Nedovolíme životu poznat, jak nejlépe žít v nicotě a z nicoty. Protože si myslíme, že nicota je beznaděj. (Pouze pokud odpoutáme astrální tělo od těla hmotného, dokážeme být vším a přitom vlastně nedělat NIC jiného, než tvořit myšlenkou.) Představte si, že se dovedete pohybovat v naprosté tmě a nedojdete žádné úhony, protože dovolíte duši, aby vás vedla – spoléháte na harmonickou resonanci své duše a intuice.

  • Nalézt pravou (světelnou) podstatu nicoty musí každý svou vlastní cestou.
  • Uvědomovat si marnost některých našich činností, uvědomovat si zaujatost marnostmi.
  • Uvědomovat si kontakt s vnitřní skutečností existence, všímat si prostoru a všech koncepcí, které do jeho tvořivé podstaty vkládáme.
  • Přijmout magickou myšlenku, že pokud dokáží řídit sílu z nicoty „bohové“, dokážeme to také my.

Což je velmi obtížně proveditelné, protože patrně zde není nikdo, kdo by si uvědomoval nicotu za plného denního vědomí. Proto se různé magické ceremonie obracejí k vzývání síly bohů, skrze jejichž sílu dokážeme jakž takž působit „na hmotu“, na vlastní život. Je zde ale možnost, že dokážeme tuto sílu řídit sami za sebe (vlastní energií působit na energii skrytou ve hmotě), a to pouze pokud se staneme v tichosti své mysli „nikým“. Protože uvědomujíc si podstatu NIC nejme ničím spoutáni, v tomto stavu je vědomí ničeho zachováno jako odrazový můstek pro tvorbu jakéhokoliv záměru.

Prostor, protože si myslíme, že je prázdný a ne zcela rozumíme jeho struktuře, jsme mentálně spoutali

A to především v našem vědomí lineárně uspořádaným časem. Abychom dokázali nechat působit NIC v našem životě, musíme se odpoutat od běžného vědomí, od běžného intelektu, od běžného vnímání času. A nakonec i od představy, že náš hmotný prostor je pouze trojrozměrný. Budeme-li ve všem vidět NIC, přiblížíme se ke skutečné změně vnímání, přiblížíme se k pramenu tvořivé kosmické energie vycházejícího z nicoty a dokážeme nemožné. Dokážeme vnímat světy zcela odlišné od trojrozměrného prostoru. NIC je prvopočátečním, přirozeným stavem existence božského Vše-vědomí. Stát se myšlenkou bez myšlení – v tom spočívá poznání nezměrné energie vycházející z nicoty, energie, která vytváří v trojrozměrném prostoru optické iluze založené na holografické podstatě hmotného vesmíru.

Zobrazit všechny eKnihy psychologie chaosu

Ač se nám to může zdát nepochopitelné, k této vizi vždy znovu a znovu směřujeme. Nemusíme se bát z našeho zastaralého duševního modelu vše nepotřebné odstranit a vytvářet si stále nový a nový prožitek sebe sama. Dokonce to můžeme učinit, aniž bychom podstupovali jakékoliv (drsné) hlubinné terapie. Tyto terapie se mohou stát pastí, mohou být kontraproduktivní. Vytáhnout ven na světlo informace ze svého podvědomí, někdy dokonce spadající až do minulých životů, nám může ublížit více, než náš současný, špatně nastavený duševní model. Jistější je vědomě svůj život a sám sebe pozorovat TADY a TEĎ a vytvořit si model nový, který bude stále tvárný, bude založený na vědomé pozornosti a jasném záměru, bude se přizpůsobovat on nám, ne my jemu tak, jak tomu bylo doposud. Tak dokážeme žít v harmonii se sebou samým, naplnit duši láskou, potom budeme vyzařovat proudy pozitivní energie a zpětně se nám bude do našich životů zrcadlit to, co zasejeme – s vědomím lásky v duších i srdcích. Nové kosmické energie, které k nám nyní proudí nám totiž toto vše (vcelku bez práce) umožňují: odpoutat se od karmických vazeb, odpoutat se a nelpět na svém životním příběhu, odpoutat se od všeho s čím již nesouzníme, odpoutat se od nepotřebných myšlenkových programů a začít od ničeho, začít takzvaně od nuly.

Související článek: Stresující imaginární vnitřní rozhovory, Vnější svět a energetická řeč lidského těla, Meditační sluneční lázeň – mistrovské procitnutí

Pramen kosmické energie a vnitřní duševní model

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?