Rozprostřené vědomí a magická bdělost

Existuje úhel pohledu, který nám osvětluje skutečnost, že život je hra mysli a smyslů. Úhel pohledu, který nás nabádá nevnímat svět a život pouze skrze pojmy. Skrze pojmy, které vyplňují volný prostor v nekonečné mezeře mezi slovy vznik a zánik. Skrze pojmy, které vyplňují omezený prostor mezi slovy narození a smrt. Čas rozprostřený mezi narozením a smrtí vyplňuje hmota. To, co udržuje hmotu pohromadě, je víra v projevený i neprojevený hmotný i nehmotný svět.

Rozprostřené vědomí a magická bdělost

Rozhlédněme se kolem sebe a představme si, že je to neomezený a vědomý prostor, kdo se dívá našima očima. Zaposlouchejme se do zvuků přírody a představme si, že je to neomezený prostor, kdo ve skutečnosti – skrze nás – naslouchá. Vnímá světlo, barvy a vůně, pocity tepla nebo chladu. Přitom zaznamenává naše myšlenky a prožitky, pro nás neznámým způsobem je uchopuje a zaznamenává do prostorové paměti. Představme si svou mysl, své sny nebo vhledy rozprostřené v prostoru. Vnímejme podstatu mysli jako něco, co není možné zničit.

Rozhlížejme se kolem sebe neustále a uvědomujme si okamžiky, kdy se naše vědomí nachází jinde, než jsme přítomni svým hmotným tělem. Hmotným tělem, které je stvořené ze světla a energie. Energie, která je základem srdeční vibrace. Vibrace našeho srdce. Uvědomujme si v každém okamžiku, jaké myšlenky necháváme ze své mysli vyzářit do svého srdce. Nebo přímo do srdce někoho druhého. Však si vzpomeňme – na co nebo na koho jsme kdy vložili svou ruku, nebo své slovo, s nedobrým úmyslem. Jak často jsme, třebaže neúmyslně, přehlédli nevyslovené: „Vyslechni mě dřív, než mi ublížíš“.

Jsme si vědomi svých projekcí do druhých? Například očekávání, že nám druzí splní vše, co požadujeme, nebo vše, po čem (skrytě) toužíme. Někdy mlžíme a jen naznačujeme, pokud nevíme, co vlastně chceme. Nejsou-li naše projekce naplněny, přichází rozčarování, výčitky, disharmonie. Obzvlášť pokud nedokážeme být iniciativní v tom, abychom si stanovovali taková přání, která dokážeme plnit především sami sobě, svým vlastním úsilím. Cesta za sny je naše cesta, ovlivňuje ji naše motivace a inovace v našem způsobu myšlení. Je to mysl, kdo rozhoduje o tom, co kolem sebe vnímáme a jakým způsobem život prožíváme. Pokud máme mysl pod kontrolou, svůj život můžeme budovat na základě lásky a úcty k sobě samému.

Někdy se může stát, že odmítáme příběh, ve kterém nějak účinkujeme, součástí odmítnutí může být společný prostor, ve kterém my všichni existujeme. Můžeme mít pocit, že nejsme na správném místě, ve správném čase. Energie nespokojenosti, otrávenosti a vnitřního pnutí se v nás kumuluje tím více, čím více nám styl našeho života a stav životního prostředí nevyhovuje. Běžné, zaběhlé činnosti nás otravují, následkem této otrávenosti může být únava, bolest, nemoc. Každodenní projev naší existence vypovídá o tom, zda se bráníme síle zvané životní energie, nebo zda ji spotřebováváme nesprávným způsobem. Odmítnutí existence je vlastně manipulace s bytím, se životem.

Obyčejná bdělost nám dovoluje proplouvat životem. Avšak magická bdělost nám dovoluje proplouvat chaosem a nenechat múzy zahálet. Magická bdělost je nám (po zásluze) propůjčena a pravá podstata vědění je nám dána k dispozici v návaznosti na schopnost napojit se na zdroj vnitřní síly. Pokud se vědomě zaměříme hluboko do svého nitra, kde nic nepřebývá a nic neschází, potom se napojíme na široký potenciál tvořivé síly. Nalezneme správnou míru věcí, ukotvíme své talenty a dovednosti na pevných základech. Naučíme se reagovat na svůj vnitřní kompas. Životní síla a její potenciál představují mocnou energii, záleží jen na nás, kam ji nasměrujeme. Promyšlená investice životní síly do chytře zvoleného záměru, píle, soustředění, vyvíjení iniciativy a odvaha sledovat svůj cíl, přitom si uvědomovat a upřímně prozkoumat motivaci, která stojí za zvoleným záměrem, se k nám může vrátit mnohonásobně.

Rozprostřené vědomí a magická bdělost

Rozhlédněme se kolem sebe a zároveň vnímejme sami sebe jako zářivé světlo. Zcela samostatně, (neboť samostatnost vede k objevení vlastní vnitřní síly), vnímejme vlastní mysl jako tvořivou. Tvořivou samu o sobě. Neohrožená a hravá mysl je zářivá. A čím více je zářivá, tím více je bohatá. Tím více vyzařuje nadosobní aktivity – pomáhat druhým. To znamená vědomě vyzařovat požehnání mysli a řeči. Vědomě vyzařovat požehnání rozvíjení kladných lidských vlastností. Vědomě vyzařovat požehnání prozíravosti a soucitu. Vědomě jednat prozíravě a přitom soucitně. Každým okamžikem něco prožíváme, vžít se do „role prožívajícího“ způsobem pozorovatele znamená uchopit vědomí prožívajícího (vědomí sebe sama), prožívané a prožívání z nadosobního nadhledu. Pokud to dokážeme, potom se (probuzené) energetické pole rozprostřené kolem našeho hmotného těla projeví jako duhové světlo – vědomé a tvořivé.

Vlastnosti mysli se projevují v různých životních situacích, v proudu zkušeností, v kterých si povětšinou neuvědomujeme neomezené schopnosti mysli. Povětšinou ani nedokážeme vědomě pracovat s příčinou a následkem. Boží trest je výmluvou, nesmyslem. To my sami někdy se svým životem zacházíme tak, jako bychom měli v záloze ještě jeden rezervní. Život nám nastavuje zrcadla, v kterých máme rozpoznat svou vlastní tvář. Podstatou zrcadla je zářivost, která může zviditelnit anebo skrývat život podporující, ale i život ohrožující nadčasové vhledy.

My – lidé prožívající své životy – na této krásné a jedinečné planetě – se (zřejmě) nemůžeme považovat za ničím neohrožené bytosti. Ale naše mysl, respektive podstata naší mysli je neohrožená. Je věčná. Proto je tolik důležité, jakým způsobem svou mysl používáme. Jak a zda vůbec jsme schopni vnímat její ohromný tvořivý potenciál. My všichni jsme „vlastníky rozumu a lásky“, zářícího vědomí. Nadčasové (nadosobní) vědomí, nadčasový prostor – vše je přítomné v podobě nekonečně tvořivého potenciálu.

Magická bdělost, jakožto vznešené umění nebo chrámová věda prodchnutá posvátnou filozofií, objevuje skrytý vesmír v člověku, pracuje se zvuky, s vibracemi, je součástí touhy po poznání. Je světem skrytých významů. Užití magických symbolů v životě znamená komunikaci s metafyzickým uspořádáním světa, s jemnohmotným světem, s přírodními nebo živlovými bytostmi, se vším, co se odráží v kolektivním nevědomí. Ve jménu bílé magie, která stojí na přesvědčení, že vše je tvořivý akt vůle a imaginace, dokážeme vědomě působit především na vnitřní svět, na ego, na duši, a teprve poté na svět vnější. Všichni máme ve své povaze energii mága, schopnost magickým působením vytvářet svůj svět. Magnetismus a magické působení spolu úzce souvisí. V souladu s přírodními zákony působíme na své fyzické bytí, na hmotné a astrální tělo, působíme na druhé osoby, na předměty a jejich astrální obrazy, na astrální bytosti, na přírodní živly, na tvořivou podstatu prostoru.

Postava Mága v tarotu symbolizuje vědomě uchopené vnitřní božství. Mág je člověk mystického založení s metafyzickými a magickými schopnosti tvoření. Odlišný životní styl a magickou roli prožívá naprosto vědomě, čistě, skutečně, neprezentuje ji pouze navenek (účelově), přitom součástí této role je hned několik dalších meších rolí. Například role architekta tvůrce vyžaduje logické uvažování, harmonizaci těla a ducha, nezávislost. Role strážce vyžaduje optimismus, empatii, prozíravost a soucit. Vlastně své role navenek prezentuje jen minimálně. Pokud svou magickou roli hrajeme pouze navenek, bude dobré své zaměření usměrnit nebo se magické sebe prezentace dokonce vzdát.

Pojem magie získal během času nelichotivé nálepky. Například díky přívlastku pofidérní zůstává bohužel na periferii oblastí jako je metafyzika, psychofyzika, mystika. Přitom magie souvisí s psychofyzikou, orientovanou na vnitřní život, na podvědomí a nevědomí, na vnitřní spiritualitu. Všechny tyto pojmy se vzájemně prolínají, spolu utvářejí spirituální celistvost. Psychologie se zrodila z mystiky, přesto psychologie na mystiku zapomněla. Metafyzika, mystika a magie žije – vlastním způsobem – mimo běžně vnímaný energetický systém, prostoupená klamem, že tento svět je vhodný pouze pro vyvolené. Základem magického umění je přístupnost k nevědomí. Vědomí zdokonaluje magické učení tím, jak se pohybuje po dvojité spirále podvědomí a nevědomí. Uvědomuje si, že „uprostřed všech jevů“ se nachází flexibilní prázdnota – pohyblivá, nestále pružná, ohebná, poddajná, tvárná.

Slovy je obtížné některé skutečnosti související s duševním rozpoložením a vnímáním vnitřního božství vystihnout, pro neznalého věci, (v souvislosti s chybějícími osobními zkušenostmi), je obtížné vtěsnat je do snadno pochopitelných formulí. Jedná se o mystické a spirituální zkušenosti, na které člověk nikdy nezapomene. Bezprostřední prožitek samotný se vytratí, ale to podstatné metafyzické reziduum v nás na dlouho a někdy navždy zůstane. Vše souvisí s vnímáním magické inteligence kosmu prostřednictvím kontemplace – rozjímání, přemýšlení, uvažování, nazírání, s vědomou a bdělou pozorností. Nelichotivé nálepky můžeme pro svůj klid odstranit užíváním jména Bílá Magie. Vyslovením magického jména vyvoláváme obraz určité části kosmického vědomí, které představuje energie jin a jang v rovnováze. Avšak ztratíme-li soucit, jenž je součástí magického bdělého vědomí, potom se naše vlastní prožívání světa zkomplikuje.

Magická pozice znamená důsledné procítění stavu, kterého si přejeme dosáhnout. Včetně myšlenkových a citových projevů, magická pozice má směrovat k uskutečnění představy do stavu hmotného. Vnitřní pózu musí následovat póza projevená navenek. To znamená napodobovat okamžiky, které máme v představě, jako by již byly skutečností, vžít se do své role tak, jak nejlépe fyzicky dokážeme, při každé vhodné příležitosti. Naplno prožít myšlenkový a případně i emoční stav, včetně fyzického projevu souvisejícího s rolí, kterou imitujeme a jako herec zkoušíme nanečisto. Je to vlastně hra, kterou nesmíme vnímat jako předstírání, vše prožíváme opravdově, přirozeně. Své „herecké schopnosti“, koncentraci a vnitřní klid používáme jako nástroje nebo pomůcky, tuto svou aktivitu můžeme nazvat hrou nebo magickým rituálem. Přitom máme na paměti souvislosti s astrální sférou, zde je náš příběh promítán tak kvalitně, jak kvalitně svou roli hrajeme. Na úrovni astrální sféry vytváříme „předehru“ k tomu, co si přejeme uskutečnit v hmotné realitě.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

Mág, intuitivní magie, neohrožená a hravá magická bdělost a mágova image souvisí s imaginací (představivostí) a magnetismem (přitažlivostí). Souvisí s maximálním využitím možností těla, mysli, řeči a snů. Magickou cestu nastoupíme v okamžiku, kdy se rozhodneme vyrazit po vlastní ose na určité osobní, svěží a tvořivé úrovni prožívání, kdy se rozhodneme žit pro zážitky, žít pro dobrodružství, pro sebepoznání, pro nalezení tvořivých a nadčasových schopností svobodné mysli, smysluplné představivosti a kreativní imaginace. A to vše za bdělého pozorování vlastního chování a jednání. Nejen pro svůj užitek, ale i k užitku všech, k užitku kolektivního vědomí a nevědomí.

Související články: Symfonie makrokosmické harmonie a vnitřní rezonance člověka, Jak vědomě tvořit pomocí magnetické síly myšlenek, představ a záměru, Mysl a podvědomí – skvěle organizovaní parťáci nebo věční rivalové?

Rozprostřené vědomí a magická bdělost

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.