Hlubší významové roviny slova zvuk, vibrace a chvění

Než se pustíte do čtení o zvuku a vibracích, které jsou všude kolem nás, nalaďte se na pár slov o TICHU.

Tajemství Universa a tajemství bytí je všude kolem nás, je naší součástí, můžeme je vidět, obzvlášť pokud dokážeme vidět to, co se nachází za zrakem. Můžeme je slyšet – obzvlášť pokud se pohroužíme do niterného vnitřního ticha. Ticho zde není myšleno jako vjem reálného ticha, ale jako stav vnitřního trvání, které nás volá do ticha. Jde o prožitek vnitřního ponoru, meditace, zastavení času. Ticho zde není myšleno ani jako okamžik hlubokého mlčení. Vnitřní ticho musí být slyšet, musí „přehlušit“ například meditativní hudbu, která otevírá bránu do vnitřního ticha, která nám pomáhá transformovat se do sebe. Pokud se takto vnitřně transformujeme na přítomnost a ocitneme se v dokonalém tichu, poté můžeme v hlubokém vnitřním mlčení uslyšet hlas vnitřního ticha. Ticho se nás může doslova dotknout – někoho ticho děsí, ne tak ticho, jako setkání se sebou sama. Vyšší roviny poznání nedosáhneme, pokud ve vnitřním tichu nalezneme pouze nudu, prázdnotu, bezobsažnost. Toto ticho v nás je stále přítomno, je naší hlubinnou součástí…

…je to, jako když se díváte na obraz, který je ze své podstaty tichý a zároveň nemlčí, ale promlouvá k vám a vy, ne jako divák, ale jako účastník děje vstupujete do obrazu. Ale není to tajemství díla, je to tajemství poutníka, co se v barvách na plátně vyjevilo. Až příště přijde někdo jiný, odhalí zase jiná tajemství. A možná přijde někdo další, kdo se bude dívat a naslouchat a neuslyší vůbec nic.

Vnitřní ticho nás obdarovává tajemstvím, které je určené jen a jen pro nás. Ale pokud se neznámého prostředí vnitřního ticha obáváme, jako se podvědomě bojíme ticha bezměsíční noci a každý nečekaný a rušivý zvuk v nás vyvolává různé asociace, tak ve stavu strachu a vyděšení osvobozujícího vnitřního ponoru nedosáhneme. A jak prolomit mlčení vnitřního ticha? Trpělivě vnímat hlas své duše, pozorně poslouchat hlas svého srdce a hlas intuice, trpělivě se transformovat do sebe.

Zvuk je pohyb, poslouchej – vítr mluví, plameny ohně mluví, vůně květin tiše rozmlouvá s lidskou duší, mořský příboj zpívá, listy stromů šeptají, tvary kamenů promlouvají neslyšitelnou řečí…

Hlubší významové roviny slova zvuk, vibrace a chvění

Vše je vibrace – nic není odděleno od tajemství zvuku – původního kosmického chvění

Podstata zvuku je skryta v hlubokých zákonitostech a v prapodstatě bytí. Zvuk se šíří vibracemi – chvěním. Kosmické chvění je součástí tajemství bytí, nemá začátek ani konec, je stále trvající. Je součástí tajemství Universa a ve své podstatě je rozumem nepostižitelné, na duševní úrovni může být vnímáno jako souznění s Universem. Chvění existovalo již před počátkem a v nezměněné podobě existuje stále. Jednak přetrvává v podobě vibrace elementárních prvků vakua (virtuální kvantové vlny), ale v okamžiku, kdy již pozorujeme vnější svět, vnímáme obraz světa na vyšší kosmické úrovni tvořený chvěním či vibrováním hmoty – všeho stvořeného.

Virtuální kvantové vlny vakua jsou ovládány božskou Myslí, která ve své podstatě není ničím jiným než věčnou DUŠÍ nekonečného VESMÍRU, a současně je ve zmenšeném měřítku věčnou duší všech individualit. Božská Mysl je také vším za slovy: JÁ JSEM.

  • Vesmírné (prvopočáteční) vibrace prochází celým vesmírem.
  • Pulsují bezčasovou zónou, poté putují stvořeným vesmírem a počáteční chaos mění v kosmos.
  • Tak vznikají uspořádané kosmické vibrace.
  • Skrze toto kosmické chvění je člověk jeho součástí, v mimosmyslovém naladění vnímá sjednocení s proudem vědomí Universa.
  • Toto kosmické chvění je přítomno v okamžiku zrození nového života a plně se zmocňuje vtělené duše v okamžiku smrti.
  • Tím se do hry dostává čas, který si lidské vědomí neuvědomuje jako nekonečnou přítomnost, vibrace rychle za sebou jdoucích teď, teď, teď.
  • Neexistuje pouze jediná vlnová frekvence, na které můžeme vnímat realitu světa kolem nás.

Vibrace energie zvuku je podstatou přenosu informace, zvuk vyřčeného slova je podstatou sdělení. A co opakovaně vyřčeno jest, s největší pravděpodobností stane se. Hmotné věci vibrace přijímají i vysílají. Emoce jsou také chvěním (někdy se chvějeme strachy, jindy touhou). Duchovní prožitky jsou chvěním sami o sobě. Navzájem na sebe působí vibrace živých tvorů, předmětů, rostlin a stromů, obrazů a fotografií. Jiné vibrace bude mít portrét, jiné krajinomalba. Obraz vyzařuje určité vibrace, pokud je na stejných vibracích či frekvencích naladěna osoba obraz pozorující – obraz ji přitahuje určitým skrytým vibračním kódem. Skrytý vibrační kód vkládá do obrazu jeho autor, vědomě nebo nevědomě do malby promítá osobní vibrace (od energie radosti až po energie smutku). Skrytý vibrační kód mohou obsahovat také mystické symboly v malbě úmyslně přítomné, včetně záměrně zvolených – vibračních kódů barev.

Chvění v podobě osobního vyzařování životní energie si nedovedeme předem naplánovat, je naší přirozeností a souvisí s myšlenkami, s cítěním, náladovostí, pocity a emocemi. Lze jej jen do určité míry vědomě regulovat a to v přímé souvislosti se schopností BÝT v přítomném okamžiku, jen omezeně jej lze ovlivňovat vůlí. Osobní chvění nás charakterizuje – nejvíce právě v přítomném okamžiku, podle toho, jak na vnější situace reagujeme – to nejde předem naplánovat. Z určitého úhlu pohledu se jedná o „zvukové dokreslení našeho charakteru“. Osobní vibrace pulsují naším tělem, aurou jsou vyzařovány do vnějšího prostoru. Někteří „jasnovidci“ vidí paletu barev aury lidského těla fyzickým zrakem, jiní ji vnímají vnitřním zrakem – slyší jejich vibrace. Chvění v podobě životní energie je součástí prapůvodní kosmické energie, ze které vzniká životní síla. K těmto základním vibracím, které mají původ v Universu, my sami přidáváme vnitřní chvění, které nás charakterizuje. Ostatní lidé toto naše vnitřní chvění podvědomě vnímají vždy, kdy vstupujeme do osobní zóny chvění někoho jiného. Podobné nebo stejné vibrace se přitahují. Protikladné vibrace se odpuzují, jsou dráždivé, vzniká odpor, disharmonie, vzájemné nepochopení.

Proč zvukové dokreslení našeho charakteru? Tón je vlastně vibrace vzduchu způsobená neviditelným pohybem energie a barva je vibrace bílého světla. Tónová struktura barev obsažených v auře způsobuje, že „slyšíme“ barvy v podobě chvění či vibrací, které vyzařujeme do okolního prostoru. Jedná se o podprahové vnímání momentální kvality životní energie, která je otisknutá právě v lidské auře. Podobně to funguje také naopak, člověk nemusí být jasnovidec, aby hudbu, její jednotlivé tóny podvědomě viděl v barvách.

Také různé melodie, hudba a zpěv vyvolává vnitřní chvění – vibrace celého organismu. Vibrace přenášejí smyslové informace do vědomí, poté vznikají emocionální reakce. Zvukové informace nejsou přijímány pouze sluchem, ale všemi smysly současně, přijímáme je povrchem celého těla. To vše souvisí s tím, že i tep srdce je chvěním, dech také, pohyb či tok krve krevním řečištěm – to vše probíhá také v rovině neslyšitelného zvuku. Každé, i to nejjemnější chvění přijímané z vnějšího prostoru obsahuje (neslyšitelný) zvuk – ten je vnitřní součástí veškeré hmoty. Šestým smyslem přijímáme informace na dálku, vibrace myšlenek někoho druhého. Silný emocionální prožitek je také chvěním, duchovní prožitek i mimosmyslové přijímání informací je chvěním, láska je chvěním (zamilovanost, city, emocionální reakce). Vibrace jsou podstatou komunikace na jemné úrovni také lidí a zvířat, lidí a rostlin – vše je chvění. Podobné je to s vnímáním zvuku v podobě slyšeného slova – vibrace zvuku slov, (která můžeme vyslovovat díky vibracím hlasivek), dál plynou a jen zdánlivě mizí v bezčasí. Zvuk vyřčených slov se nikam neztrácí – jednou vyslaná energie se k nám může kdykoliv vrátit zpět, takzvaně odzrcadlit. Zvuk slov, pokud je doprovázen silnou emocí, získává na tvořivé síle.

Vizuální přijímání informací je spojené se zvuky, (hlavně ve tmě – kdy si uvědomujeme každý rušivý zvuk). Úžasná je mnohost a variabilita zvuků v přírodě. To, co slyšíme (bouřkové hromy ozývající se nad krajinou), souvisí v určitém smyslu s filozofií času, slyšené v podobě vibrace či chvění dál plyne a jen zdánlivě mizí v čase. To, co vidíme – (pohled do krajiny), souvisí s filosofií prostoru – viděné zůstává v prostoru přítomno – pouze se proměňuje (obloha nad krajinou). Přesto nám zůstávají po sobě jdoucí vjemy – teď, teď, teď – kdy viděné a slyšené vnímáme současně, především jde o vjemy emocionální a pocitové. (Mnohdy si ani neuvědomujeme, že některé zvuky slyšíme se zpožděním – nejdříve vidíme blesk a až poté slyšíme hrom.)

Emoce a pocity, které se také projevují jako vnitřní chvění, se v okamžiku tady a teď vzájemně prolínají, například vnímání krásy krajiny a strach z viděných a slyšených bouřkových efektů. Vše, co vidíme a slyšíme, dokresluje naše momentální nálada.

Hlubší významové roviny slova zvuk, vibrace a chvění

Barva je svým způsobem tajemný prvek, který lidskému vědomí pomáhá dotvářet, (intelektuálně i emocionálně), uměleckého dílo Universa – přírodu

Ještě se můžeme vrátit k barvám, protože barvy jsou velmi mocným nástrojem tvoření. Barvy vytváří orientační body v přírodě, dávají okolnímu světu prostorový výraz. Barva, přesto že je z určitého hlediska jen mlhavou součástí skutečnosti, upozorňuje na detaily, povznáší a uklidňuje, ale také varuje. V přírodě může být barva chápána jako chvění světla, nebo také jako „vibrace myšlenky Universa“, která lidskému vědomí přibližuje podstatu různých jevů a skutečností. Barva jako informační struktura, spolu se zvukem, nese informace. Je to právě barva – stupnice barev, která má co do činění také s hudební stupnicí. (Hudební noty rezonují s barvami, každá hudební nota má jí odpovídající barvu. Na tomto základě fungují některé elektronické hudební nástroje. Barvy tedy svým způsobem ,,produkují akordy“). Je tedy nasnadě, že barvy a zvuky v přírodě spolu úzce souvisí. Nejen barvy, ale i reálné zvuky jsou jedinečným tvůrčím aktem přírody (zpěv ptactva, šum stromového listí ve větru, zvuk bublajícího potoka, uklidňující déšť nebo zneklidňující bouřka), přičemž zvuk je skutečný a barva ne tak docela. Protože zvuk není klam, je důsledkem chvění či vibrací, které vnímáme jako reálný zvuk.

Barvy jsou výsledkem smyslového vjemu, zrakem vnímáme určitou část frekvence slunečního světla (vlnového rozpětí elektromagnetických vln). Ostatní živočišné druhy vnímají barvy jinak než lidé, což nás přivádí k myšlence, že vnímání barev je jakýsi optický klam Jsoucna, vnímání barev navíc může být subjektivní. V podstatě ale můžeme říci, že to, čím náš mozek utváří obraz okolního světa, je „reakce na chvění sluneční světla“ – barevné stupnice světelného spektra – nadpozemské symfonie barev. Vnímání barev je svým způsobem také akt, na kterém jsme se „dohodli“, obecně jsme přijali barvy jako normy, pojmenovali jsme paletu barevného spektra. Od dětství se učíme vnímat barvy specifickým a pro každého obdobným způsobem – z určitého hlediska programově. Barvy, emocionalita a životní hodnoty spolu úzce souvisí. Proto se může stát, že někteří lidé mají vnímání barev posunuté od běžně stanovené normy, ne pro každého musí mít ta která barva stejnou kvalitu. Způsob vnímání barev odkazuje k mnohým dalším (společenským) normám a programům, které specifickým způsobem určují – do lidského vědomí zapisují – věrohodnost bytí. Lidská mysl a smyslové vnímání je v určitých mezích nastavené tak, abychom nepochybovali o viděné realitě vnějšího světa. Lidská mysl nemá důvod domnívat se, že vnější svět, svět zkušeností, je pouhým zdáním skutečnosti, že svět je souborem mentálních dojmů, vizuálních vjemů a pohybujících se obrazů ve vědomí (Jednotné pole všeho – duchovní vize).

VNITŘNÍ MOUDROST vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA – eKniha

Proměnlivá kompozice barev v přírodě nese informace, které vnímáme pomocí emocí, emoce nám pomáhají (intelektuálně) chápat informace o vnějším světě. Barevné vidění je velmi důležité pro přijímání a zpracování smyslových vjemů, bez barev by se paleta emocionálního vnímání přírody a života v jeho komplexnosti velmi zúžila. Barvy se podílejí na prostorové struktuře vnějšího světa, podílejí se na přijímání informací a na ryze vnitřním zobrazení okolního světa. Navíc ještě povznášejí lidskou mysl, inspirují a duševně obohacují. V architektuře, v sochařském a malířském umění lze pomocí barev utvářet záměrně zkreslenou perspektivu, do uměleckých děl (chrámových staveb, obrazů, soch a ikon) zakódovat „tajné“ informace, znaky a symboly. Pro skrytí symbolických informací, lze barvou například vytvořit optický vjem, který je v kompozici uměleckého díla viditelný pouze z určitého úhlu pohledu, (pokud víme, kde takové informace hledat a jak se dívat). Význam barevného spektra, chvění jednotlivých barevných tónů, je také vtisknut přímo do mystických znaků a symbolů, rodových a městských erbů a podobně. A to již od starověku, například egyptská kultura používala barvy v architektuře nejen jako okrasný prvek, ale především jako základní významový a sdělovací prvek (mysticko-symbolický). Barvy vnímáme tak samozřejmě, že si ani neuvědomujeme jejich symbolický vliv nesoucí se na ose času lidských dějin.

Zvuk či chvění můžeme vnímat jako „vnitřní logiku“ světla a tmy, zvuk či chvění můžeme vnímat také jako „vnitřní logiku“ hmoty – vzpomeňme třeba na chvění virtuálních částic ve vakuu. Dokonce každé vesmírné těleso vyzařuje jemné nuance zvuku, vzpomeňme na kosmické zvuky všech planet naší sluneční soustavy, které díky moderní technice dokážeme digitálně přeměnit v hudbu. A snad jen na mystické úrovni předpokládáme „vnitřní logiku“ energetického pole té které planety (kosmická minulost, vědomí planet, archetypy).

Hlubší významové roviny slova zvuk, vibrace a chvění

Symbolická struktura barev, především jejich elementární energetické vyzařování, ovlivňuje lidskou psychiku, určité barevné ladění podporuje rovnováhu, jiné barevné vyladění může podporovat disharmonii. Například černobílá fotografie, grafika nebo obraz prostý jednolitých barevných tónů vyvolává nevtíravý pocit skutečnosti, emocionální pocit přítomnosti a opravdovosti. Vyváženými vibracemi působí na hloubku prožitku. Působí tak nějak samozřejmě, snadno se stáváme jakoby účastníkem obrazového děje či příběhu – v čase a prostoru. Černobílá fotografie nepůsobí povrchně, nepůsobí uhlazeně a je prosta přikrášlování, kterého není zapotřebí. Černobílá kompozice se škálou šedých odstínů přitahuje pohled k výrazným dominantním prvkům, k jasnému zobrazení světla a stínů. Zvýrazňuje tvary, linie a kontrasty. Klade důraz na příběh, umělecký cit nebo záměr fotografa. Může působit poeticky nebo tajemně a zvláštně, obzvlášť poté, co si uvědomíme nepřítomnost barev, které se samozřejmostí považujeme za součást skutečnosti. V někom může černobílá fotografie evokovat vzpomínku na dávno zapomenuté černobílé sny, může být inspirativní, může poeticky vyjadřovat mystické prolínání reálnosti a fantazie. Černobílá fotografie může poskytovat důležité časoprostorové informace, které dávno odvál čas.

Zobrazit všechny motivační eKnihy

Různé zvuky v nás mohou vyvolávat na základě emocionálního prožitku z minulosti různé (obrazové) asociace. Mohou nám připomínat okamžiky radosti, ale mohou nám do vědomí také vracet nepochopenou a v minulosti nevyléčenou (duševní) bolest, kterou v podobě energetického chvění vnímáme nepřipraveni a nečekaně celým tělem. Případně může jít o originální vize, které se mohou dostavit také náhle a nepředvídatelně. V podobě obrazových představ nebo inspirace. Zde je možné propojit reálné zvuky a jemnohmotné chvění také s nočními sny, s vizemi týkajícími se možné budoucnosti, se stavy, které zjednodušeně nazýváme halucinacemi, se změněnými stavy vědomí.

Metafyzická podstata světa je velmi zvláštní, je diskutabilní, projevuje se jako životní rytmus, jako rytmus v harmonii, projevuje se i jako rozladění. Projevuje se jako základní kosmická melodie – „Hudba sfér“. Projevuje se jako vnitřní struktura barev slunečního spektra. Projevuje se jako malebnost v hudbě. Projevuje se jako pohyb a dynamika pohybu. Projevuje se jako dynamika versus statičnost. Projevuje se v mnoha dalších podobách, chvěním počínaje a chvěním konče. V časoprostoru jsme odkázáni na intuitivní „zobrazení“ myšlenek, abstraktních představ a snů. A často se může jednat také o abstraktní polohy sdělení, které nelze přijímat doslovně. Nezbývá nám než tyto vnitřní principy sdělení dál zkoumat, hledat podstatu, shodu, synchronizace.

Související články: Síla vnitřního hlasu a meditace tónování, Čakry, barvy, světlo a léčení pomocí svící, Ted Andrews: Léčení barvami, Vážná hudba – meditace pro tělo i duši

POZNÁMKA: Pokud vás zajímají hlubší souvislosti, nejen na dané téma, doporučuji navštívit tyto (nadčasové) webové stránky: Nejsmeovce.cz a Pan-do-ra.cz

Hlubší významové roviny slova zvuk, vibrace a chvění

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?