Mimotělní zkušenost světlonosného éteru

Představte si, že máte zkušenost mimotělního prožitku, že vaše vědomí vědomě opustí fyzické tělo a volně se pohybuje nefyzickým světem. Volnost pohybu éterem je regulována myšlenkou a vědomí realizuje své nejsmělejší představy napříč časem a prostorem. Na konci článku najdete odkazy na téma „astrální putování“, kde tyto prožitky podrobněji popisuji. V tomto článku se ponořím do tajemného kosmického éteru z pozice odpoutaného vědomí. Existují nejrůznější teorie týkající se definic kvantové mechaniky, týkající se zkoumání existence či neexistence (světlonosného) éteru, rychlosti světla, nadsvětelné rychlosti, šíření elektromagnetických vln, definic vakua či toužebného očekávání objevení takzvané páté elementární síly. To, co nyní popíšu, lze nastínit pouze známými slovy, běžně používanými pojmy, nejedná se tedy o snahu plést se vědcům do zkoumání páté elementární síly, jedná se pouze o osobní úvahy, které se dotýkají tajemství jemnohmotného světa z pohledu odpoutaného vědomí. Pokud máte podobné zkušenosti, pak možná připustíte, že existuje i mnoho dalších možností, jak přidat následujícím slovům i jinou váhu, než jen váhu „obyčejných úvah“, vycházejících z tajemných a obtížně definovatelných mimo tělesných zkušeností.

Mimotělní zkušenost světlonosného éteru

Představte si, že se vaše odpoutané vědomí, nesené astrálním tělem, pohybuje něčím, co je velmi pružné, přitom nedefinovatelné, nevažitelné a nezničitelné. Na fyzické úrovni je pro naše vnímání životní prostor definován vzduchem, vzduch si uvědomujeme, známe jeho vlastnosti. Na mimotělní úrovni je pro odpoutané vědomí prostor definován éterem, jehož podivné vlastnosti se nám daří pouze domýšlet. Přitom vzduch a éter není od sebe oddělen, stejně jako není od sebe oddělen fyzický a jemnohmotný, astrální či nadpozemský svět. Odpoutané vědomí je neseno astrálním tělem a je to síla myšlenky kdo určuje, zrychluje či zpomaluje pohyb astrálního těla éterem. Tak jako fyzické tělo vnímá vzduch, tak i astrální tělo vnímá jemnohmotnou látku prostoru, kterým se pohybuje. Jestliže vzduch a éter, fyzický a jemnohmotný svět není od sebe oddělen, jak je možné, že tajemnou kvalitu éteru a nadsmyslového světa běžně nevnímáme? Na fyzické úrovni nelze běžně překonat rychlost světla, vše je vnímáno na úrovni „podsvětelné rychlosti“, nelze běžně ovládat ani gravitační vlny a jiné fyzické zákony, vědomí fyzického těla je přizpůsobeno vnímání vlastností třetí dimenze. Nevnímáme „proud éteru“, ani vlastnosti éteru – zřejmě nejřidší, avšak nejpevnější a tím i nejtajemnější látku vesmíru, neboť v hlubším smyslu jsme my sami „energetickou vlnou“ média zvaného „světlonosný éter“, jsme vlnou energie „vytvořené z éteru“. Jsme energií, která se přizpůsobuje podmínkám určitého stavu vědomí. Jinak vnímáme fyzický svět a jinak vnímáme jemnohmotný svět v okamžicích různých stupňů změněných stavů vědomí.

Je to síla myšlenky, kdo dokáže astrální tělo přenést v jediném okamžiku na jakoukoliv vzdálenost a měnit vnímání a prožívání různých časových posloupností. Myšlenka tvaruje prostor prožitku, myšlenka nese, (neboť je pohybem), vědomí nejen prostorem, ale i danou časovou dimenzí, na kterou je soustředěna pozornost odpoutaného vědomí. Dokud pozorovatel neuchopí myšlenku, míněná prostorová a časová dimenze je v relativním klidu, nerušeně existuje ve své věčné nehybnosti. Vědomí je pozorovatel a myšlenkou – energetickou vlnou – mění směr a rychlost pohybu jemnohmotným éterem, určuje také směr času, kterým se pohybuje. Pokud si myšlenku představíme jako paprsek světla, připustíme také existenci světlonosného éteru, existenci média, jehož vlny jsou světlem. Odpoutané vědomí je pozorovatelem čehosi velmi pevného a stálého, čehosi, co se současně dokáže vlnit – reagovat na energii pozorovatele. Světlonosný éter reaguje na energii pozorovatele. Na astrální tělo, respektive na odpoutané vědomí, nepůsobí žádná jiná síla než síla myšlenky. Myšlenka překonává rychlost světla, astrální tělo je volně unášeno myšlenkou a pluje éterem a při tomto pohybu vnímá „éterový vítr“, toto je jeden z nejúžasnějších pocitů, jaký lze během astrálního putování prožít. Takzvaný éterový vítr neboli proud éteru se vědci pokoušejí definovat zkoumáním fyzického světa možnostmi, které jim dovoluje třetí dimenze, odpoutané vědomí, pohybující se mimo rámec třetí dimenze zažívá s tímto „éterovým větrem“ přímou zkušenost. Tok prostoročasu se přizpůsobí síle myšlenky, energie myšlenky mění definici rychlosti světla, vědomí „volně unášené éterem“ si uvědomuje, že fyzická realita nemá samostatnou existenci, je součástí neuchopitelného vesmírného prostoročasu.

Elektronické a tištěné knihy – inspirace pro vědomou mysl

Takto je možné vnímat veškeré dění v okamžiku vědomého a řízeného mimotělního prožitku, kdy se vám světlo představuje jako vlnění tajemného éteru, kdy i samotné astrální tělo je určitou rychlostí pohybující se vlnou v časoprostoru. Na fyzické úrovni máme pro světlo stanovenou stálou rychlost, mimotělní prožitek světlonosného éteru však dalece přesahuje rychlost světla. Z obyčejného lidského pohledu se souhrn zvláštních vlastností éteru, pevného a přitom nehmotného, průhledného, nevykazujícího žádné tření, chemicky nereagujícího, může zdát absurdní, přesto je energetický vliv vlastností světlonosného éteru zřejmě spojen nejen s přenosem světla, ale je spojen i s přenosem elektrických a magnetických polí. Odpoutané vědomí překonává nám známé gravitační zákony, překonává teorii gravitačních vln, které se dle určitých definic mají pohybovat stejnou rychlostí, jako je rychlost světla. Pro odpoutané vědomí je prostoročas a gravitační pole totéž, mimotělní prožitek je prožitkem toku či „vlnění časoprostoru“, je vnitřním prožitkem „magického kvantování“, je setkáním s tajemnou silou, která překonává rychlost světla. Odpoutané vědomí vše vnímá jako vzájemně na sebe působící energie stejného média – světlonosného éteru, který je všude kolem nás, přesto jej běžně nevnímáme, tedy časoprostoru či gravitačního pole. Na fyzické úrovni můžeme tyto pojmy vnímat a definovat odděleně, kromě teorie kvantového vědomí známe mnohé další, některé z nich platí pouze samostatně, při jiném pohledu se vzájemně vylučují, jako by nám stále chyběl jeden společný jmenovatel, definice světlo přenášejícího éteru, která by různé úrovně chápání tajemného prostoročasu, včetně zkoumání „páté elementární síly“ spojila dohromady.

Mimo rámec článku, i když to s ním úzce souvisí, stojí za osobní úvahu, nebo za chvilku přemýšlení nad tím, co vše se nese „éterem“ vlivem okolností „pandemie“, ať už jde o energie pozitivní nebo negativní. Ať už si k základnímu pojmu éter přiřadíme cokoliv dalšího, například definice morfických a morfogenetických polí, kroniky Akáša, kolektivního vědomí/nevědomí a podobně.

Zde jsou odkazy na zmíněné články. Tyto články jsem na webu publikovala před pár lety, dnes bych některé záležitosti možná definovala trochu jinak, zmíněné prožitky bych popsala srozumitelněji, ale i tak mohou být pro zájemce o tajemství takzvaného astrálního putování zajímavé a přínosné:

Astrální putování – mimotělní zkušenost, Astrální putování – vnitřní bariéry, Astrální putování – příprava, Astrální putování – odpoutání

Mimotělní zkušenost světlonosného éteru

GALERIE FANTAZIE – Květinové dekorace, dárky

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.