Astrální putování – příprava

Předpokládám, že již máte vnitřní odhodlání a praktickou zkušenost s meditacemi. Umíte ovládnout své myšlenky a uvést se do stavu vnitřního ticha. Dokonale zvládnete uvolnit své tělo – každý kousíček těla, každý jednotlivý sval. Nejdůležitější ale je umět zastavit myšlenky a spočinout v přítomném okamžiku, uvést celou svou bytost do stavu vnitřního ticha a hlubokého vnitřního klidu. A přitom bez pochyb vědět, že astrální putování není žádný sen.

Vyberte si den, kdy jste v pohodě, nemáte žádný stres, nikam nepospícháte. Zajistěte si dokonalé soukromí, naprosto nic by vás nemělo během vašich pokusů o astrální putování vyrušovat. Soustřeďte se na třetí oko a pomalu se uveďte na hladinu alfa,  do meditativního uvolnění. (Na hladině ,,alfa“ se nacházíme například těsně před usnutím, těsně po probuzení, během dokonalé koncentrace a soustředění). Nejlepší je večer nebo noc, protože denní světlo vás může zpočátku rušit. Ale nesmíte být hodně unaveni, jinak vás přemůže spánek v momentě těsně před uvolněním astrálního těla od těla hmotného. Trénujte tedy soustředění na třetí oko – oblast, kde máme umístěno centrum šesté čakry. 

Poloha těla pro meditační uvolnění

Nejlepší je lehnout si na záda, nohy dát kousek od sebe, asi tak na šířku ramen. Ruce nechat volně podél těla. Nesmí vás nic rozčilovat a odvádět pozornost, například neurovnaná přikrývka. Nejlepší je mít rovná záda, ležet bez polštáře pod hlavou. Může se vám ale stát, že se vám v naprostém uvolnění začne točit hlava a může vám být lehce nevolno. Potom máte dvě možnosti, buď podložíte hlavu polštářem nebo toho necháte. Existuje ale i třetí možnost: tento stav fyzického nepohodlí překonáte. Nebudete tomu věnovat pozornost, ani jedinou myšlenku, překonejte v poklidu tento stav, za chvilku to přejde. Pokud to nepřejde zkuste to někdy jindy. Příště si dejte polštář pod hlavu. Nemá cenu vstát, dát si pod hlavu polštář a pokračovat. Uvědomte si, že než se do tohoto stavu dostanete, může trvat třeba půl hodiny, klidně i hodinu, kdy ležíte naprosto bez pohnutí – máte zavřené oči a vědomě kousek po kousíčku uvolňujete všechny svaly, včetně obličejových, včetně palců u nohy. Nemyslíte na nepohodlí, nedrbete se, když vás začne něco šimrat pod nosem. Nad ničím nepřemýšlíte, jen uvolněně ležíte. V určité chvíli, kdy už máte zkrocené myšlenky a nevnímáte nic o světě kolem vás, si můžete v duchu opakovat jasně stanovený záměr: ,,Za okamžik se mé vědomí odpoutá od mého těla, jsem na to připraven“.

Teď se pokusím připodobnit, jak se můžete cítit těsně před odpoutáním. Ale to je věc čistě individuální, je to jenom nápověda. Jde o to, že vlastně nesmíte nic očekávat, nesmíte si předem představovat jak přesně to proběhne, musíte se procesu odpoutání zcela poddat. Každý to prožívá jinak, nechte tedy ať se ,,TO“ děje samo. Nezasahujte. Nesmíte mít strach, nesmíte se ani ničeho leknout, ať se děje cokoli. Nesmíte si například říct: ,,Jééé, co to bylo, co se to děje…?“ V tom případě vše okamžitě skončí. Prostě musíte zůstat v dokonalé koncentraci, myšlenkovém i pohybovém klidu. Odpoutání od těla se bude dít samo od sebe, nemusíte dělat vůbec nic, jen pozorovat, bez myšlenek, co ,,zajímavého“ se to děje.

Těsně před odpoutáním je mé tělo je dokonale uvolněné. Vlastně už své tělo vůbec nevnímám. Kdybych teď chtěla zvednout ruku, nezvednu ji. Kdybych chtěla pohnout nohou, nepodaří se mi to. Kdybych chtěla otevřít oči, bez vynaloženého úsilí je neotevřu. Tak dokonale jsem uvolněná. Můj dech je velmi tichý a tep srdce pomalý. Soustředím se pouze na můj dech na nic jiného. Já jsem, Já jsem, Já jsem. Není nic, pouze Já. Můj dech už vůbec neslyším. Moje vědomí se odpoutává. Já jsem čisté vědomí…

Není jednoduché tuto situaci popsat tak, abych slovy vyjádřila přesně to, co vyjádřit chci. Slova jsou jen slova. Pocity těsně před odpoutáním jsou velice zvláštní. Představte si například, že dlouho sedíte u počítače a najednou vám začne padat hlava, přišla únava, okamžik mikrospánku, hlava vám padá na klávesnici. Snažíte se to překonat, přece zrovna teď neusnete, když máte tolik práce. Snažíte se, nejde to, padá vám hlava, mikrospánek. Stává se to i během čtení knihy: zaujatě čtete, padne vám brada, okamžik mikrospánku. Otřepete se…, chcete přece číst dál. Marná snaha, v hlavě vám tak nějak divně hučí – (jak to napsat?) – ale vždyť víte, co mám na mysli.

Pokud se někdy ocitnete v podobné situaci, v tento okamžik odložte tu knihu, nebo se svalte od počítače na pohovku, pohybujte se pomalu, ať se moc neproberete, uveďte se do klidu, tělo uvolněte podle výše uvedeného popisu. Vnímejte jen přítomný okamžik. Soustřeďte se na uvolnění těla a na svůj dech, dělejte vše vědomě, nesmíte usnout. Pokud však usnete, nic se nestane, zkusíte to příště. Pokud máte pochybnosti zapamatujte si pro příště: Považujeme-li cokoli za složité, vytváříme příčinu složitosti. Považujeme-li cokoli za obtížné, vytváříme příčinu obtížnosti.

Související články: Astrální putování – mimotělní zkušenost,  Astrální putování – vnitřní bariéry, Astrální putování – odpoutání, Jemnohmotný svět, astrální tělo a astrální putování

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze