Změníme-li zažité a vštípené představy o světě, svět se následně změní sám

Odevzdáním se probíhající transformaci vědomí získáváme prostor pro zbavení se starých pořádků a vytváření nových snů. V myslích lidí existují různé představy o realitě a my se těmto představám přizpůsobovali od dětství. Přizpůsobovali jsme se pravidlům odměny a trestu, vzdorovali jsme strachu z odmítnutí, už v dětském věku v nás byl aktivován náš osobní „vnitřního soudce“. Proces přizpůsobování se pravidlům hry neboli standardům snové reality během života neustále pokračoval a my své představy o světě a realitě předávali svým dětem. Tato pravidla hry někdo nazval „matrixem“ aby nám připomněl mocnou sílu boha spánku Hypna. Aby nám ukázal, jak se celý život nevědomky napojujeme na energii boha snů Morfea. Jak se stáváme tím, kdo formuje, tím, kdo pokračuje v kopírování forem starých pořádků. Nebo tím, kdo sobě a ostatním ukazuje kam zaměřit svou pozornost, jak překonat všeobecnou hypnózu a různé programy do lidské mysli vkládané po tisíciletí.

Změníme-li zažité a vštípené představy o světě, svět se následně změní sám

Ovládnout umění transformace zahrnuje uvědomovat si osobní sebe řídící sen

Tajemstvím všeobecné hypnózy je stav podobný spánku, duševní strnulosti a otupělosti, stav podobný zasnění nebo náměsíčnosti, v němž hypnoticky ovlivněný člověk podléhá podvědomým nebo cizím vlivům. Tajemný herní matrix se podobá snu, který od raného dětství sníme, snu ukotvenému v energetickém poli „kmenové duše“, kde téměř všichni sní stejný sen – o vzájemně sdílené realitě. Zhruba do dvou let je dítě ve svém nadšení pro život, ve své jedinečné otevřenosti a lásce přirozeně šťastné, aniž by vědělo cokoliv o pojmu štěstí. Je to také období, kdy dítě začne projevovat vzdor autoritám. Autority vyvíjí tlak na dětskou autentičnost, vnitřní opravdovost a ryzost, na dovednost být sám sebou, na schopnost akceptovat se a důvěřovat si. Dítě ve svém raném dětství prochází zasvěcujícím procesem do celoživotního přizpůsobování se. Po celý život si podvědomě uvědomujeme, že jsme pod vlivem autorit, že jsme pod vlivem nejrůznějších teorií klamů, a že nad plánem na míru šité socializace nemůžeme jen tak vyhrát.

Základem snu o čase, člověku, planetě a vesmíru, základem snu o prestiži, bohatství a moci, základem snu o jediné možné realitě je přizpůsobení a splývání s davem, potlačení výjimečnosti a jedinečnosti, udržování vnitřních energií pod tlakem, strach z vyhrožování a trestu, vštípená touha po odměně. Své děti jsme do nedávna učili všechno možné, jenom ne to, jak funguje vědomí a jak ošidné bývá snění v energetickém poli matrixu. V podivném světě založeném na trestech za nedodržování ještě podivnějších pravidel, v podivném světě „kořistnického materialismu“. Učili jsme je jací mají být, aby mohli beztrestně sdílet lásku s bližními. Lásku jsme nevědomky nabízeli jako lék na bolest, sobě i jim jsme dávkovali lásku jako sedativum – utišující snové morfium.

Pravidla, která formovala každodenní rutinu, byla a stále ještě jsou úplně všude, od náboženských dogmat až po diktát módních trendů a stylu oblékání. Rozdíl oproti minulosti je v tom, že už si to valná většina uvědomuje. Vymykání se konformitě, nepřizpůsobení se druhým podle jejich očekávání, cesta mimo materiální úhel pohledu na realitu bývala důvodem k trestu, byť třeba jen v podobě nezájmu a posměchu, který vedl k pocitu vyloučení z kolektivu. Je velmi jednoduché osvojit si jak a proč posuzovat druhé, aniž bychom tušili, že tímto jednáním obětujeme svou vlastní energii. Pokud posuzujeme a hodnotíme druhé jsme jako dravci, čekáme a pozorujeme – číháme na svou kořist, na které nenecháme nit suchou. Případně máme neustálý a těkavý strach z toho, jak nás budou posuzovat a hodnotit druzí, obzvlášť ti, kteří do naší mysli vložili rušivé a ohrožující lži, zášť, strach, obavy, úsudky. Obzvlášť ti, kteří rozhodují o tom, co je pro nás dobré, co je správné a co je špatné.

Různé kultury mají vlastní metafyzické systémy, vlastní řečí pojmenovávají tajemství vesmíru, mají vlastní panteony bohů. Pokud nebudeme tato božstva personifikovat, zjistíme, že vyjadřují různé aspekty reality. Hypnos, zobrazen jako stařec s orlími nebo motýlími křídly, je bohem spánku, je synem bohyně noci a bratrem boha smrti. Je otcem boha snů Morfea, jenž umí na sebe vzít podobu i hlas kteréhokoliv člověka. Hypnos žije v podsvětní říši, každou noc sestupuje na zem a přináší lidem spánek, z makovice, kterou drží v ruce, vylévá omamný spánek, který člověka zbavuje trápení a starostí. Hypnos je velmi mocným bohem spánku, neboť lidem díky spánku umožňuje snít, přitom sám je spánkem, ve své podsvětní říši žije obklopen všemi lidskými sny.

Změníme-li zažité a vštípené představy o světě, svět se následně změní sám

Neposuzovat a nehodnotit, nepřekrucovat a nereagovat na posudky nebo odsudky, nevytvářet si nepřátele je součástí rozšířeného vědomí a umění transformace. Ovládnout umění transformace zahrnuje uvědomovat si osobní sebe řídící sen. Uvědomovat si procitnutí ze snu a pozorovat snící mysl vede k procitnutí do života. Zahrnuje odpojení – probuzení nevinnosti (nevinného vědomí) z hlubokého hypnotického spánku. Zahrnuje individuální spiritualitu a transformaci snů – učíme se snít jinak, učíme se vést svůj záměr naprosto přesně tam, kam chceme, bez ohledu na vštípený obsah podvědomí. Zahrnuje zbavení se strachu z trestu a zbavení se touhy po odměně. Přirozené snění a sny jsou pro nás důležité, mysl pomocí snění definuje sama sebe. V této fázi transformace nás vědomé snění učí být nedostupnými, nereagujícími, nezaujatými – učí nás vnímat svět takový, jaký je, a ne jaký bychom chtěli, aby byl. Učí nás vědět, že vše, co hledáme, máme již u sebe. Snít neznamená ukolébat se k spánku, snít znamená vědět, znamená naučit se zdravému pochybování. Znamená podněcovat pozitivní pozornost – být si vědom svého zúženého pohledu na svět, tento pohled neustále rozšiřovat a postupně odemykat „odcizenou“ část životní reality. V pozdější fázi transformace budeme umět správně snít, to znamená, že vědomě vložíme do svých snů tvořivou energii, odstraníme závoj hypnózy a vědomě budeme vytvářet svět takový, jaký si přejeme, aby byl. To vše už se děje současně, jen ne všichni ve stejný čas dokážeme z energetického pole hypnózy současnosti přestoupit do energetického pole vědomého snění budoucnosti.

Co se nachází za závojem hypnózy? Poznání, které získáme, pokud tento závoj osobně překonáme a dostaneme se za jeho sotva znatelné hranice. Poznání, které nám říká, že realita je „očitým svědkem“ vesmírné podstaty, tajemné životní esence. Poznání, které známe jako svědectví mystiků, svědectví vepsané do dávných příběhů a mýtů, poznání beze slov vepsané do starověkého umění. Svědectví, která z touhy po poznání racionalizujeme a fragmentujeme na jednotlivé kousky holografického obrazu světa. Fragmentací, dělením na kusy, vybíráním úlomků zajímavostí, rozptýlením a vytrháváním z kontextu vytváříme neúplná a mozaikovitě roztříštěná mystická díla. V hypnotickém stavu může i myšlení být fragmentární, neucelené, mozaikovité a roztříštěné. Za ranní únavou po probdělé noci se může skrývat fragmentovaný spánek, vlivem vnitřního neklidu rozkouskovaný a přerušovaný. Stejně tak náš život před oponou může být fragmentovaný, rozptýlený nebo rozdělený na vzájemně neharmonizující části. Neucelený jako neúplné umělecké dílo, bez vzpomínek na dávnou minulost – v důsledku hypnotického smazání informačních souborů minulých životů. Poznání znamená mít přístup k vnitřní i vnější moudrosti a současně si udržovat svobodu myšlení – nepřipoutávat se k získanému vědění.

Teoretické studium mystického poznání je pouze částí ucelené metody, jak dojít k metafyzickému naplnění, to nejdůležitější musí poznávající v tichosti udělat sám. Pokud ponecháme fragmentující rozum před oponou (utišíme nekonečný monolog svého rozumu), dostaneme se do energetického pole ucelených „informačních balíčků“ a světelných kódů vyšších frekvenčních pásem vědomí, potom se nám stane, že přesáhneme poznání mystiků a „náhle víme“ nebo „náhle pochopíme“ to, co jsme hledali celé roky. Dominance rozumu souvisí s mluvením, proto se tajemnému poznání mystiků říká „tiché poznání“. Fragmentující rozum, analyzující a selektivní, se soustředí na části, jednotlivosti a detaily ne proto, aby rozděloval, ale proto, aby spatřil dokonalost celku ve své složitosti. Teprve pokud rozumové poznání propojíme s poznáním beze slov, s tím, co je autentické a posvátné, aniž by rozum žárlil na cokoliv, co je posvátné a tajemné, nebo aniž by se snažil cokoliv spirituálního přechytračit, potom najdeme ten správný klíč k bezbřehému poznání dávných mystiků.

Inspirace pro vědomou mysl – eKnihy Psychologie chaosu

Pokud nechceme nečinně sedět a čekat, až se svět změní, můžeme být aktivními účastníky transformace vědomí. Můžeme se aktivně, suverénně, odvážně a bez vnitřního boje podílet na posouvání zcela nových energií, ve kterých se nacházíme, na smazání oddělujících hranic a na splynutí s celkem. Můžeme se na základě různých podprahových vzkazů z oblasti našeho vyššího Já, kdy je naším výchozím bodem neutrální energie, podílet na předefinování zažitých (náboženských) dogmat (nástrojů útlaku, poslušnosti a podřízení se). Podílet se na kvalitativním posunu ve vnímání materiálního světa. Na hledání nových nosných myšlenek pro šťastný život, pro pozvednutí kvality života. Beztak nás čeká neodkladná změna představ o světě, do tohoto procesu bude zapojena síla mysli každého z nás.

Změníme-li zažité a vštípené představy o světě (na kolektivní úrovni), svět se následně změní sám. To, co vidíme zrakem není ucelený obraz světa, za tímto (bezprostředně) viděným třírozměrným obrazem, jenž je z velké části výsledkem činnosti mozku, se skrývají proudy energetických esencí všech věcí a informační energetická pole. Obraz světa, o kterém předpokládáme, že se nachází mimo nás, a který je ve skutečnosti popisem, je nekonečný a mnohorozměrný. Zaměřením pozornosti si z tohoto obrazu světa vybíráme jen malou část, kterou jsme schopni vnímat a prostřednictvím vnitřního dialogu poznávat stejným způsobem, jakým nám byl od raného věku popisován. Naše bezprostřední dětské vnímání světa bylo narušeno hodnototvornou skupinou nejbližších bytostí, se kterou jsme se ztotožnili, aniž bychom si na tento zlomový okamžik, jak šel čas, kdy vzpomněli. Tak jsme uvedli v činnost jedinečný soubor jemných filtrů a zrcadel, soubor pro nás platných interpretací okolního světa. Což je námět k velkému přemýšlení, neboť podle moudrosti dávných mystiků se vnější svět přizpůsobuje svému popisu, a tedy zde není jiného východiska, než že popis vždy bude zrcadlit sám sebe.

(Poznámka: V rámci těchto souvislostí mi již nějaký čas přichází věnování zvýšené pozornosti v období kolem 17. a 18. května. Nepřichází mi k těmto vnitřním indiciím žádné podrobnosti, jen upozornění být v této době vycentrovaný ve svém vnitřním klidu a sledovat dění jak na jemné energetické, tak na hmatatelné hmotné úrovni.)

Související články: Fenomenální svět fantazie, denního snění a neobyčejné představivosti, Snové pojednání nejen o rozmanitém světě vnitřních bytostí a o setkávání spřízněných duší, Synchronizace a soudržnost s jemnohmotným světem

Změníme-li zažité a vštípené představy o světě, svět se následně změní sám

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.